I.
jednou to ta řeka oprvdu odnesla
vyčarovaná řeka
najednou se díváš rovně
na věci tak jak jsou
nahým způsobem
ovívané větrem
studeným v zimě a telpým v létě

strom tu taky nebude stát věčně
díváš se 
ať už kamkoliv

a najednou jsi tam
zas šumí vítr a slunce svítí
někdo rve třešňové větve pro pár plodů

ležíš na prknech
jen tak narovnaných
mezi dvě polena
a zavíráš voči
rozbolavělé přebytkem světla

v havě kolují myšlenky o předešlých a odcházejcích
o stracných a hlednaných
kdy už bude ticho?
jak zbytečně se ptáš
nebude nikdy
řeka bude téct dokud nevyhasne pramen
i oheň hoří a nebrání se tomu
nač se bránit vlastním myšlenkám
prostě jen půjdeš dál
až za ně.



II.
setmělo se
unavení odcházejí jinam
oheň už jen doutná
pomalu svítí
červeně
v bezvětří
je zvuk noci tychý



III.
co je to začátek světa?

bylo tu spousta myšlenek
podlých
bylo tu i spousta dobrých
měli se jim smát oni se jich báli
jiných nebáli a báli se že bát se budou jiní
neřekli je.

něco se nedozvěděla
něco co chtěla vědět
a pak odešla
protože nevěděla

věděla 
ale něco jiného
další tři řádky textu hledejte za obzorem
nezeptal se
neodpověděla by

divočáci kousali tupýma zubama, 
neprokousli ruku
jen nebyl klid....




IV.
listí už bylo spadané
troch popela vypadla na ně

pak vstal
a vrátili se věky
udělal dva kroky
kde střížka chaty už je nízko
snad pro pohled do luk
přes plot a větve stomů
nikdo tam není
už vím jak....
proč
?
když se vrátil napsal to
už vlastně víme co je bůh
nic.
stále nevíme co jsme my
jenže tohle není východisko
ani možnost

usínal v iracionálním strachu
z bezradnosti
a co  čas
ten také běží pokaždé jinak

proč není vidět všechno to co se jen říká?
proč se všechno jen říká?......