I.
utíkám 
tmavým a obrovským lesem
domov byl zapomenut
hvezdy byli zapomenuty.



II.
ať nespadneš z té skály
pomalu se posouvala dál a dál

štěstí se dá vydržet hrozně snadno



III.
představil si hrozná čísla
hrábě hlína
nebude čas na to myslet
chtěl se vrátit zpátky
do bodu kde pracovali jeho ruce
protže v něm mohl být vysvobozen
míchal kompost s povrchovou vrstvou
nemáme čas



IV.
ležel na posteli
jen dýchal a nemohl nic
všechno najednou bolelo
pak i v břiše
už je to i v těle pomyslel si

najednou si vzpomněl že na tohle čekal
že si chtěl ty pocity vyzkoušet
opravdu je pozorovat,
zjistit co josu
zaměřil se na ně ale nebylo se kam zaměřit
nejsou v žádném určitém bodě
nemají žádnou určitou chuť
tak čím tedy jsou
vždyť ono tu nic takového není
proč sami sebe stále nutíme trpět?
jsem smutný protože chci



V.
vlny na oceánu se stále mění



VI.
když se zhmotnil 
zase seděl na zahradě
ale byla to čistá země
nenaskakovalo nic
niz z otázek
všechno si tiše existovalo
i zima na kůži 
i zapadajcí slunce
nač se trápit...



VII.
krátká zpráva
pochopil, jak hloupě přemýšlel
koutcích očí nepatrné kapičky rosy
jak strašně rád by pomohl
sedl si rovně
proměnil se 
měl modré tělo, květinu a misku
zářil

když se vrátil zpátky 
ješte ji napsal
už během odesílání přišla její zpráva 
se stejným obsahem