I.
byl v lese
zpátky po čase delším než uměl si vzpoměnout
když se začalo stmívat
všechna místa najednou vipadala stejně

a pak v jeho hloubi narazil na staré sny
dávné a obrovské
na dávno zmizelé příběhy
na pohledy v nich obsažené
pohledy na tehdejší svět

po mechu poskakuje čaroděj
a směje se
mizí mezi větvemi
slunce ozažuje zeleň
někkou

myšlenkami za obzor

chtěl se najednou vráti sem
spátky
ze seriozního světa
plného rovných čar

jak velký byl vlastně tenkrát svět...


II.
zaspal ohlašující zvuk
když se podíval viděl zas obrázek
malou obálku
podívá se do ní
chibíš mi
mohl by říct to samé


III.
na poli vyrostlo deset tisíc stromů
kde je pole?
je jednou z větví těch stromů


IV.
je noc a já nechci nic psát
víš to myslím že víš to
nevím to ale

přišlo jen oslovení
nemusel ji slyšet aby věděl že jej jen tak zašeptala
a posledních sil,
ukradených truchením...