I.
boty se bořili do velké bílé plochy
slyšíš, takhle zní křupání sněhu

pípnutí
zpráva, že je studené jaro...



II.
shora stékal nektar
omyl zatemění
obrázky z prachu
chvíli tančili po skle

když byla váza čistá
ještě ji naplnili



III.
pár fotonů prolétlo zkrz sklenici
průzračnou
jasně červenou
a zastavilo se na malých destičkách
polích
jež byla sklizena
navždy zachycena v sýpku




IV.
asi se nerozpadneme
nepůjdeme nikam
protže není kam jít
protože nic nepžinese štěstí kromě štěstí